Základní škola a Mateřská škola Mladá Vožice, Morávkovo nám. 25, 391 43 Mladá Vožice, tel.: 381 215 236 (ředitelna), 381 215 547 (kancelář), IČO 709 41 912

Náš lyžařský kurz

Akce začala patnáctého února v sobotu ráno. Před budovou školy se postupně shromáždili rodiče se svými dětmi. Rodiče obtěžkáni kufry, krosnami a lyžemi a jistě též starostmi o své 13 -15leté potomky, děti plny očekávání, jakpak to asi dopadne, když nikde žádný sníh není a teplota klesá pod nulu jen výjimečně v noci. Naštěstí po prohlédnutí webových stránek jsme byli utvrzeni, že přes všechny špatné předpovědi lyžařský areál v Deštném v Orlických horách poskytuje stále dobré sněhové podmínky pro lyžování. Před osmou konečně dorazil autobus, a když byla všecka zavazadla naložena, žáci spočítáni, zamávali jsme rodičům a rozjeli se směrem přes Vlašim, Kolín a Hradec Králové do Orlických hor.

Po cestě, kterou s námi pan Stehlík, řidič našeho autobusu, bezpečně zvládl cca za čtyři hodiny, a to včetně přestávky u Třebechovic, jsme spatřili v údolí městečko Deštné. Nad ním se vypínal šedozelený hřeben Orlických hor, na jehož svazích se z dálky bělalo několik proužků sjezdovek s vrstvou technického sněhu, jejž prozíraví provozovatelé stihli rozprášit na svahy v čase silnějších mrazů. Při pohledu na bílé svahy a na nich hemžící se lyžaře si jistě každý z nás oddechl. Už abychom stáli na lyžích na sjezdovce!

Hned po ubytování a vybalení potřebných věcí jsme se tam vydali. Někteří s netrpělivostí, jiní s obavami, protože stáli na lyžích poprvé nebo podruhé v životě. Strach z lyží však nebyl na místě, neboť nikdo nebyl nucen ke sjezdu, když se necítil, že jej zvládne. Podle zjištěných lyžařských dovedností byli žáci rozděleni na začínající a pokročilé lyžaře a snowboardisty. Tak skončilo naše první odpoledne na sjezdovce. Od nedělního rána začal pravidelný dopolední a odpolední výcvik. Pokročilí lyžaři a snowboardisté vyrazili na sjezdovku, začátečníci si zvykali na skluz po sněhu na zasněžené dojezdové ploše, kde nikomu nepřekáželi. Kdo trénoval poctivě, dělal rychle pokroky, a proto i začátečníci přešli brzy na sjezdovku a naučili se vyjíždět na lyžařském vleku. Nikoho totiž už nebavilo vystupovat se sjezdovými lyžemi do kopce. Výcvik nám bohužel ztěžoval těžký mokrý sníh, jenž se zvláště v odpoledních hodinách začal hromadit na strmých částech svahu, zatímco na osluněných plochách se proměňoval v ledovou kaši, rychle odtával a objevovaly se stále větší tmavé plochy, které museli lyžaři objíždět. Rovněž se dostavila únava, neboť ne všichni byli zvyklí na pohyb s lyžemi přes čtyři hodiny denně. Proto jistě každý uvítal po obědě polední klid, kdy si mohl lehnout a třeba si i zdřímnout.

Chata Domov, nacházející se cca 100 metrů od sjezdovky, se opravdu stala na týden naším druhým domovem. Pokoje, ve kterých jsme se ubytovali po dvou až pěti lidech, byly sice skromně zařízené, ale útulné. Také restaurace v přízemí Domova působila útulným dojmem. Obsluhující personál nám nabídl možnost vybrat si k obědu a věčeři jedno ze dvou jídel a při snídaních poskytovaných formou švédských stolů se každý najedl, co hrdlo ráčí. K dispozici jsme měli také společenskou místnost vybavenou televizorem, který jsme často využívali ve večerních hodinách k přehrávání výukových videokazet o lyžování a snowboardingu nebo jsme s napětím sledovali televizní přenosy Olympijských her v Soči. Ve čtvrtek jsme si zde také poslechli zajímavé vyprávění člena Horské služby a dověděli se tak mnoho důležitých věcí o nebezpečí hor. V pátek večer jsme v místnosti na závěr kurzu uskutečnili diskotéku.

Nejen kvůli tajícímu sněhu a špatnému počasí, ale i kvůli únavě jsme strávili středu bez lyžování. Dopoledne jsme si zahráli bowling a odpoledne jsme relaxovali v plaveckém bazénu v Rychnově nad Kněžnou. Celý den, kdy jsme si odpočali od sjezdového lyžování, byl opravdu příjemným zpestřením našeho pobytu v horách.

Protože sněhu na sjezdovkách během středy znatelně ubylo, málokdo věřil, zda bude možné ještě v pátek lyžovat. Noční mráz však k naší radosti tání zastavil, a proto jsme mohli na závěr kurzu uskutečnit na nádherně upraveném „bílém manšestru“ soutěž ve slalomu. Na mírném svahu s upraveným povrchem měli všichni naši lyžaři možnost ukázat, jak se naučili sjíždět, zatáčet a zastavit.

Z lyžařského kurzu jsme se vrátili spokojeni, neboť se v něm i přes špatné sněhové podmínky žáci naučili základům lyžování.

Jiří Tischler

hory

 

Karneval

Dne 23. 2. 2014 se v sále Záložny uskutečnil dětský karneval, který tradičně pořádá Obecně prospěšná společnost při základní škole. Karnevalové veselí trvalo jako obvykle od půl druhé odpoledne do 17 hodin a účastnilo se jej kolem 170 dětí a 120 dospělých.

Programem provázeli dva klauni, za které se převlékly paní učitelky Zelendová a Čechová. Měly s sebou obrovský kouzelný klobouk, jímž vyčarovaly několik soutěží a spoustu moderních hitů, o jejichž zvukovou produkci se staral diskžokej pan Pešina, a ještě předvedly na podiu čtyři tance, které pak napodobovaly děti v sále. Kdo přišel v masce, účastnil se ještě módní přehlídky, při které každý získal sladkou odměnu. Během karnevalu bylo možné také zhlédnout dvě vystoupení vožických dětí navštěvujících taneční spolek Atak a také ukázku orientálních břišních tanců, kterou předvedla děvčata z kroužku vedeného paní učitelkou Zelendovou.

Nezapomnělo se ani na tombolu. Postaral se o ni tým deseti obětavých nadšenců, jimž se během jednoho měsíce podařilo získat od sponzorů 464 věcných cen. Když je začaly paní Matoušková a Vnoučková prodávat, za dvacet minut bylo všechno pryč a kdo přišel později, měl smůlu. Pak se přiblížila 17. hodina, ale dětem se vůbec nechtělo domů. Nejraději by skotačily, křepčily a soutěžily třeba až do rána, ale nadarmo se neříká, že přestat se má v nejlepším.

Karneval se nám povedl, a proto bychom chtěli poděkovat nejen všem jeho organizátorům z OPs, protagonistkám programu – paní Zelendové a Čechové, dívkám z 9. tříd, které pomáhaly se soutěžemi, ale i všem sponzorům za to, že nám svými věcnými cenami zajistili bohatou tombolu. Už nyní se těšíme na příští rok.

Miroslava Čechová

karneval 03

 

Hopsarium

Dne 20.2 si třídy 3.AB a 4.AB udělaly exkurzi do Hopsaria v Českých Budějovicích. Nebylo to poprvé, co jsme navštívili toto zařízení a můžeme říci, že se dětem líbilo stejně jako poprvé. I když děti věděly, do čeho jdou, jejich nadšení a elán byly snad ještě větší, než vloni. Největší radost jim dělala žraločí tlama, která se každou minutu zavírá. Snahu udržet se v zubech žraloka vždy doprovázel spontánní řev o „život“, ale kde jinde si zakřičet než tady. Paní učitelky jen spokojeně dohlížely, jak si jejich svěřenci poradili na dopravním hřišti a také vysledovali, jak některé děti umí bravurně natankovat palivo. Většinou to ale dělali chlapci, protože dívky se věnovaly dovádění na trampolínách. Hned vedle trampolín je i fotbalové hřiště, kde vydrželi někteří jedinci hrát nepřetržitě i 70 minut. Jednou si zahrála i děvčata, která to vzdala po7 minutách. Přece jen je lepší si zajezdit v gumě na „sjezdovce“ nebo se „vykoupat“ v míčkovém bazénu. 3 hodiny pobytu utekly tak rychle, jako když bičem mrská a my jsme museli končit. Děti nakoupily pár drobností a po sportovním dopoledni se příjemně unaveny dopravily domů do Vožice. V Hopsariu se všem moc líbilo, i přes malou nepříjemnost, která se přihodila jednomu chlapci, který si způsobil zlomeninu. Zážitky do pár vět zformulovala paní učitelka Mirka Čechová

 

Strana 39 z 47

«ZačátekPředchozí31323334353637383940DalšíKonec»
Ocenění společnosti Scio

Nejnovější zprávy

25. 4. 2017

Mobilní dopravní hřiště, 1. stupeň + MŠ

 
26. 4. 2017

Návštěva Senátu ČR, 8. ročníky

 
26. 4. 2017

Mladý strážník, soutěž 1. stupeň

 
27. 4. 2017

Den Země, 1. stupeň

 
27. 4. 2017

Návštěva solné jeskyně, 3. B

 
28. 4. 2017

Přednáška PhDr. Ivana Doudy, 2. stupeň